Dance Central

Dance Central byl při uvedení Kinectu tím titulem, který nejpřesvědčivěji dokazoval, k čemu je vlastně ovládání bez ovladače dobré. Zatímco jiné startovní hry sázely na mávání a skákání, Harmonix postavili celý zážitek na skutečné choreografii. Na obrazovce tančí virtuální partner, po pravé straně se posouvá sloupec karet s názvy nadcházejících pohybů a úkolem hráče je je napodobit včas a dostatečně přesně. Kinect sleduje celé tělo, takže vám hra dokáže vytknout, že máte špatně ruku nebo nedostatečně vytočený bok, a chybující končetinu na siluetě zvýrazní.

Srdcem hry je režim, ve kterém se choreografie rozloží na jednotlivé kroky a učí se postupně, dokud je nezvládnete v plné rychlosti. Právě to odlišuje Dance Central od pouhého napodobování; hráč se skutečně učí sestavu a po několika večerech ji umí zatančit i bez obrazovky. K tomu se přidávají soubojové režimy pro dva, volný freestyle se záznamem fotek a cvičební režim počítající spálené kalorie. Skladby pokrývají hip hop, pop a taneční hudbu několika dekád a každá má vlastní sestavu pohybů odpovídající jejímu charakteru.

Vizuálně jde o velmi svébytnou hru: plochý, plakátově barevný grafický styl s výraznými postavami a typografií vypadá dobře dodnes a na Xbox 360 běží naprosto hladce. Zásadní je ovšem přesnost detekce, která byla na tehdejší poměry pozoruhodná, pokud jste měli dost místa a rozumné světlo. Kritika hru přijala jako jasně nejlepší tanečního zástupce svojí generace a mnozí ji označili za důvod, proč si Kinect vůbec pořídit. Vliv na žánr byl znatelný, tanečních her se rázem objevila celá vlna. Dnes je Dance Central připomínkou toho, že senzor od Microsoftu měl svoje momenty, jen jich bylo poskrovnu. Hraje se pořád stejně dobře, potíž je spíš v tom, že sehnat funkční Kinect a dost prostoru před televizí dá dnes víc práce než samotné naučení choreografie.

Proč hrát: Pro fanoušky Kinectu stojí za připomenutí jako jasně nejlepší taneční hra generace s pozoruhodně přesnou detekcí pohybu, pokud seženete funkční senzor a dost místa.