Just Dance 2

Just Dance 2 je titul, který ze zdánlivě jednoduché myšlenky udělal jeden z největších komerčních fenoménů celé konzole. Hráč drží Wiimote v pravé ruce a napodobuje tanečníka na obrazovce; hra sleduje pohyb ovladače a hodnotí, jak přesně hráč trefuje choreografii. Žádné příslušenství navíc, žádné učení pravidel, jen skladba, silueta tanečníka a pruh ikon v rohu, který napovídá, co přijde za chvíli. Právě tato bezostyšná jednoduchost udělala ze hry stálici na večírcích, kde většinu přítomných videohry jinak nezajímají.

Druhý díl výrazně rozšířil nabídku režimů. Přibyl souboj dvou tanečníků, společné choreografie pro dvojice, ve kterých každý tančí jinou linku, a režim zaměřený na pohyb jako cvičení, který odhaduje spotřebovanou energii a nabízí delší souvislé sestavy. Skladby pokrývají popovou klasiku i tehdejší hity a každá má vlastní vizuální pojetí, barevné pozadí a kostým tanečníka. Hra si záměrně nehraje na přesnou simulaci tance; hodnotí hlavně pohyb ruky s ovladačem, což je zdroj věčných vtipů, zároveň ale důvod, proč se do ní odváží kdokoli.

Technicky jde o velmi jednoduchou hru založenou na natočených a stylizovaných postavách na barevných pozadích, která prakticky nemůže zpomalit; síla je v choreografii a střihu. Zvuk stojí na licencovaných nahrávkách a coververzích a je hlavním tahákem celé série. Dobové recenze běžně uznávaly, že jako party zábava hra funguje výborně, i když jako taneční hra je hodnocení pohybu jen přibližné. Dnes je Just Dance 2 stále jednou z nejrychlejších cest, jak dostat lidi z gauče na nohy, a to je přesně to, o co tvůrcům šlo. Řada pokračování ji později přebila novějšími skladbami a hezčím zpracováním, tenhle díl ale bývá připomínán jako okamžik, kdy se ze zvláštního experimentu stala značka, která přežila i konzoli, na které vznikla.

Proč hrát: Just Dance 2 zůstává jednou z nejrychlejších cest, jak dostat partu lidí z gauče na nohy, díky licencovaným písním a lehké, nezpomalující se hratelnosti.