Wii Party U

Wii Party U je pokračování nesmírně úspěšné party sbírky z Wii a jeho hlavní ambicí bylo najít pro GamePad co nejvíc rolí, které v obývacím pokoji dávají smysl. Nabídka čítá zhruba osm desítek miniher a k nim několik režimů, které je zasazují do delších her — od klasické deskové cesty přes obdobu vyjednávacích hříček až po soutěže, kde se hraje o pořadí v tabulce a Miiové hráčů dělají grimasy na každé zaváhání.

Nejlepší nápady stojí na tom, že ovladač leží na stole. V tabletop režimech se GamePad položí displejem vzhůru a hráči kolem něj cvrnkají mincemi, tahají za virtuální lano nebo hrají hokej dvěma prsty přímo na skle; jinde slouží displej jako karta, kterou vidí jen jeden hráč, jako radar, terč nebo ukazatel skrytého úkolu. K tomu se přidávají hry pro Wii ovladače, takže sestava u televize může mít různý počet lidí i různé vstupy. Několik disciplín funguje dokonce jako společenská hra téměř bez obrazovky, kde ovladač jen počítá body a rozdává tajné instrukce. Delší režimy pak minihry rámují příběhem výletu, sázením na výsledky nebo sbíráním razítek, takže večer má aspoň hrubou strukturu a nekončí náhodným klikáním v nabídce.

Vizuálně jde o čistou, jednoduchou grafiku s Mii postavičkami, jaká sedí publiku, na které hra míří — kdokoli si sedne a během třiceti vteřin ví, co má dělat. Hudba je nevtíravá a veselá, komentář a zvuky umí spolehlivě vystupňovat napětí v posledních vteřinách. Recenzenti hru hodnotili většinou solidně: oceňovali množství obsahu a chytré využití druhé obrazovky, vyčítali jí ale nevyrovnanou kvalitu jednotlivých kousků a slabší tah na branku v delších režimech. Dnes je Wii Party U jednou z mála her, které u Wii U udrží i lidi, kteří jinak nehrají vůbec, a spolu s Nintendo Land tvoří dvojici, jež nejlépe ukazuje původní záměr celé konzole. Na vánočním stole obstojí pořád.

Proč hrát: Pro rodinné večery a hosty, kteří jinak nehrají vůbec, je to spolu s Nintendo Land nejlepší ukázka původního záměru celé konzole.