Dying Light

Dying Light spojilo dvě věci, které spolu na první pohled nesouvisejí, tedy parkour a zombie apokalypsu, a z tohoto spojení vytěžilo mimořádně návykovou hratelnost. Polské studio Techland zasadilo hru do fiktivního města Harran, kde se hráč jako agent poslaný získat zpět ukradený dokument zaplete do bojů mezi přeživšími komunitami a ozbrojenými gangy. Zásadní není příběh, ale pocit pohybu: šplhání po římsách, skoky mezi střechami a klouzavé úniky před hordou dávají městu zcela odlišnou dynamiku než běžné akční hry.

Hratelnost dělí den a noc na dva různé světy. Ve dne jsou nakažení pomalí a dají se obcházet nebo likvidovat improvizovanými zbraněmi, které se opotřebovávají a je nutné je vyrábět a vylepšovat z nasbíraného šrotu. V noci se probouzejí rychlí a agresivní tvorové, kteří hráče pronásledují po střechách i uličkách, a jediným řešením bývá útěk k nejbližšímu bezpečnému domu. Tento cyklus vytváří napětí, které si hráč z velké části sám dávkuje, protože noční výpravy přinášejí výrazně vyšší odměny. Celou kampaní lze navíc projít v kooperaci s dalšími hráči.

Na PlayStationu 4 hra působila velkoryse díky rozlehlému, vertikálně členitému městu, plynulému přechodu denní doby a přesvědčivému nasvícení soumraku, které samo o sobě vyvolává neklid. Zvuk je jedním z hlavních nástrojů hry, protože vzdálené výkřiky nočních tvorů fungují jako neúprosný odpočet. Dobové přijetí bylo příznivé a Dying Light si díky dlouhodobé podpoře a rozšířením udrželo aktivní hráčskou základnu mnoho let po vydání. Dnes se na něj vzpomíná jako na titul, který definoval podobu akčních her s parkourem a inspiroval řadu následovníků. Rozšíření The Following navíc přidalo rozlehlou venkovskou oblast a upravenou bugginu, s níž se hraní posunulo zase o kus dál. Dnes je Dying Light snadno dostupné a stále patří k nejzábavnějším kooperativním zážitkům na PlayStationu 4.

Proč hrát: Pro fanoušky akčních zombie her s parkourem, kteří ocení rozlehlé vertikální město, napínavé noci a bohatý obsah rozšíření The Following.